Ze zákulisí
Proč se po tolika letech zabývat mauzoleem prvního komunistického prezidenta? Pro někoho se to může zdát zbytečné, mě však toto téma zaujalo nejen z hlediska technického, ale především jako další z mnoha důkazů zvláštnosti nebo možná až zvrácenosti minulého režimu, který jsem téměř nepoznal.
Výzvu natočit dokumentární film, ve kterém by šlo k prezentaci tématu využít většiny dostupných technických a výrazových prostředků, nešlo nepřijmout. Filmové (hrané) rekonstrukce spolu s autentickými fotografiemi a animacemi dotvářejí atmosféru doby a patřičně vykreslují úskalí, kterým museli naši odborníci v padesátých letech čelit, aby splnili požadavky na uchování prvního dělnického prezidenta na věčné časy.
Od začátku bylo mým záměrem co nejpečlivěji dokumentárně vykreslit nepříliš známé dění v mauzoleu, díky čemuž si dnešní divák může rozšířit svou představu o uvažování a jednání komunistického režimu v padesátých letech.
Přípravy
Celý příběh mauzolea by se dal vyprávět z několika pohledů. Pokud by žil přímý účastník událostí v mauzoleu (např. doktor pečující o tělo), mohl by se příběh prolínat s jeho vyprávěním.
Během přípravných prací na dokumentu jsem narazil na článek o balzamizaci Klementa Gottwalda v olomouckém deníku Olomoucký den, který je zajímavý hned ze dvou důvodů. Autorky článku nejenom že popisují útrapy našich lékařů, ale celé vyprávění je psáno formou, ze které je zřejmé, že jednoho z lékařů znají a že minimálně v době vzniku článku v roce 2003 tento člověk ještě žil.
Bohužel v článku zachovávají jeho anonymitu, kterou nechtěly porušit ani na mou žádost. Několikatýdenní pátrání po totožnosti záhadného lékaře nepřineslo žádné výsledky.
Opustil jsem tedy možnost vystavět dokument na vyprávění přímého účastníka, a díky značnému množství informací jsem se rozhodl postavit dokument na chronologickém vyprávění z pohledu "vypravěče", doplněné výpověďmi odborníků.
Co se zdrojů týká, primárně jsem se opíral o práci Stanislava Červinky ml. "Klement Gottwald na Vítkově – balzamizace těla v materiálech ÚV KSČ". Jedná se o výběr z dokumentů ministerstva vnitra, které se vztahují k mauzoleu. Z dalších písemných zdrojů to pak byla práce Jana Galandauera "Zachvěl se, zakymácel rudý prapor náš. Vojensko civilní pohřeb Klementa Gottwalda".
Důležitými zdroji pak byly rozhovory s historiky a zaměstnanci památníku na Vítkově, zejména panem Janem Galandauerem, Mgr. Markem Junkem, Ph.D. a Dipl. Ing. Evou Purkrábkovou.
Zpracování
Od začátku mi bylo jasné, že tento dokument nesmí zůstat v šuplíku, ale musí být prezentován veřejnosti. To by však nešlo, pokud by byl vyráběn pod záštitou školní práce s použitím filmových záběrů bez patřičných práv pro veřejné šíření. Pečlivě jsem proto vybíral použitelné dobové materiály podle toho, zda k nim získám práva pro publikování výsledného dokumentu na internetu, resp. webových stránkách, které k dokumentu vznikly. Díky tomu nešlo použít filmové materiály Národního filmového archivu, ale podařilo se mi získat svolení užít archivní fotografie z 50. let z fondu Klementa Gottwalda v Národním archívu v Praze na Chodovci, na kterých je dokument postaven.
Další důležitou částí u které nelze pomíjet autorská práva, je hudba. Tu mi na míru zkomponoval a nahrál můj kamarád Michal Staněk, takže i tato část je autorsko-právně ošetřena.
Vedle černobílých dobových fotografií je v dokumentu použita i filmová rekonstrukce. Podle dochovaných zpráv o výstavbě Mauzolea Klementa Gottwalda pracovali v mauzoleu, vedle lékařů a sester, i civilní zaměstnanci coby technici, dispečeři údržbáři mechanici atp.
Filmovou rekonstrukcí v autentických prostorách mauzolea jsem se snažil vyplnit mezery, které mi, díky absenci dobových filmových záběrů ze zázemí mauzolea, vznikly. Většinou se tak v detailech odehrávají běžné činnosti zaměstnanců mauzolea v 50. letech (technik kontrolující přístroje, údržbář ve strojovně, dispečer u řídícího pultu atp.). V laboratoři jsem se pak pokusil o rekonstrukci situace, kdy se lékaři připravují na doplňující balzamizaci těla.
Výsledný obraz jsem záměrně zamlžil a potlačil barvy, aby byl vizuálně odlišen od ostatních záběrů.
Technické aspekty samotného provozu mauzolea jsou pro umocnění představy a dojmu zvýrazněny pomocí animace. Celkem jsem vytvořil tři animace. První animace umožňuje divákovi zorientovat se v prostoru pomocí příčného řezu památníkem na Vítkově se znázorněnou dostavbou technického zázemí mauzolea v 50. letech. Druhá animace vysvětluje princip ukládání těla do mrazícího boxu mimo otevírací hodiny mauzolea.
Pakliže jsou první dvě animace realizovány ve 2D prostoru, třetí částečně simuluje 3D prostor, k čemuž využívá prolnutí z autentické fotografie a následně vysvětluje princip osvětlení vystavovaného těla.
V celém dokumentu je kladen důraz na jednotný styl celého designu, ať už se jedná o úvodní a závěrečné titulky, animace nebo podtitulky. Stísněné podmínky zázemí mauzolea, zejména laboratoře, velínu a místností pro lékaře, si od začátku říkaly o zvláštní uměleckou stylizaci, ze které by byl na první pohled patrný chlad, stísněnost a svým způsobem i záhadnost celého místa.
Natáčení
Samotné natáčení probíhalo od dubna do června roku 2006. Zahrnovalo natáčení tří rozhovorů, jeden den realizace filmových rekonstrukcí v mauzoleu, spojené se čtvrtým rozhovorem, dotáčky exteriérů a interiérů památníku, a dále pak dotáčky dalších lokací (hospoda, ulice, hřbitov, atp.). Do natáčení je také možno zahrnout snímání dobových fotografií v Národním archivu, které sice nebyly natáčeny na kameru, ale nafoceny digitálním fotoaparátem.
Nejnáročnější bylo natáčení filmových rekonstrukcí v mauzoleu. S natáčením mi pomáhalo celkem pět lidí, a když pominu problémy s technikou, vše proběhlo relativně hladce. Problémy s technikou se týkaly především světel, bez kterých by nebylo možno v temných interiérech natáčet.
V prostorách laboratoře a smuteční síně byl navíc problém se snímáním zvuku díky silné ozvěně. Vše bylo vyřešeno vhodným umístěním směrového mikrofonu vzhledem k "řečníkovi".
Drobnou vadou na kráse se pak může zdát obložení koně Jana Žižky lešením, které je patrné na záběrech exteriéru Památníku. V době natáčení (červen 2006) se hloubily pod vrchem Vítkov dva železniční tunely, proto byla socha lešením pro jistotu aretována.
Střih
Práce na střihu byly náročné, ale obešly se bez vážnějších problémů, a díky doslovným přepisům rozhovorů nebyl problém dát základní kostru příběhu dohromady relativně rychle. Problematické bylo vytvořit nájezdy a švenky u fotografií, které dodatečně vznikaly až ve střižně. Kvůli omezenému času na digitalizaci archivních fotografií v Národním archivu jsem volil cestu fotografie s tím, že potřebné švenky a nájezdy vytvořím ve střižně. Bohužel se nepodařilo vytvořit úplně plynulé nájezdy a odjezdy. Strojovost, která je občas u některých švenků patrná, je daní za zvolenou metodu. V daných podmínkách však vyznívá nejlépe.
Kvůli zachování srozumitelnosti příběhu jsem musel vynechat vedlejší linie, jako například stručný popis historie památníku na Vítkově. Výslednou celkovou stopáž jsem si na začátku stanovil na 15 až 25 minut, což se mi podařilo s 18 minutami celkové délky dokumentu dodržet.
Časová osa
- 7. listopadu 2005
prvotní inspirace natočit dokument o Mauzoleu Klementa Gottwalda díky článku "Pátrejte s námi po stopách Gottwaldovy mumie" publikovaném na serveru technet.idnes.cz - 13. listopadu 2005
zpracování prvního námětu na dokumentární film, resp. absolventskou práci - 13. prosince 2005
setkání s pracovníky Památníku, resp. Odd. novodobých českých dějin NM, přislíbení spolupráce a možnosti natáčení, první obhlídka prostor mauzolea - 5. ledna 2006
druhá obhlídka prostor mauzolea, krátký rozhovor, focení lokací - 18. ledna 2006
kontakt Národního filmového archivu ohledně využití filmových materiálů - leden až duben 2006
shánění podkladů pro natáčení (Návštěva vojenského archivu, pátrání po doktorech, vyhledávání fotografiích v Národním archívu) - 10. dubna 2006
žádost Národnímu archivu o poskytnutí fotografií k užití v dokumentu - 19. dubna .2006
natáčení rozhovorů s PhDr. Oldřichem Tůmou a Vladimírem Bystrovem - 20. dubna 2006
natáčení rozhovoru s Janem Galandauerem - 24. dubna 2006
kladná odpověď z Národního archivu ohledně užití fotografií v dokumentu - 26. dubna 2006
natáčení v památníku, rozhovor Mgr. Marek Junek, Ph.D. - 6. května 2006
natáčení exteriérů - 16. května 2006
pořizování fotografických materiálů v Národním archívu - 1.–14. června 2006
dotáčky exteriérů - 22. července 2006
namluvení komentáře Karlem Navrátilem - 30. července 2006
finální sestřih dokumentu - srpen 2006
komponování a nahrávání hudby Michalem Staňkem, doladění střihu, příprava animací, barevné a zvukové korekce, nahrávání ruchů - 29. srpna 2006
odevzdání absolventské práce - 14. září 2006
obhajoba absolventské práce – hodnoceno výborně :-) - 27. září 2006
premiéra dokumentu v Malém sále Městské knihovny v Praze - 28. září 2006
spuštění webových stránek dokumentu